Když se Čibi dostatečně vydováděla, přicházela si k nám odpočinout. Uléhala na pohovku zkroucená do půlměsíčku jako jadeitový korálek a spolu s ní přicházel pocit nefalšovaného štěstí, dočista jako by si celou tu scénu vysnil sám náš starý dům.
Krátká novela Kočičí host je skutečným vzpomínáním autora Takaši Hiraide na dobu, kdy se svou ženou bydlel v domku pro hosty a chodila je navštěvovat Čibi, sousedovo kočka. Celé vyprávění je takové melancholické, prosté, autentické s nádechem jakéhosi magična - což podle toho, co jsem od japonských autorů četla, je pro japonskou prózu typické (mimochodem to je jeden z důvodů, proč je Murakami považován pro svou dynamičnost spíše za autora západního). Na malém prostoru je vyjádřeno spousta citů. Obrazy, které v našich představách autor vyvolává, jsou radostné, klidné, smutné. Cítíme nostalgii a obavy z pomíjivosti. Ano, pomíjivost! Melancholie a pomíjivost, tak by se Kočičí host dal asi nejlépe vystihnout.
Když jsme se jednoho dne vrátili domů a otevřeli dveře, našli jsme v potemnělé předsíňce Čibi sedící s tlapkami způsobně u sebe jako dívenka, která se v naší nepřítomnosti starala o dům. "Přece jen je naše," řekla má žena, až dobře věděla, že tomu tak není. Tím více ji však trápila myšlenka, že Čibi je možná nějaký dárek, který k nám přišel odkudsi z daleka.
Pokud tedy chcete z japonské literatury poznat i něco jiného než Murakamiho, začněte třeba Kočičím hostem. Budete nadšení! (a rozněžnění)
Zapisuji si do seznamu. Japonskou literaturu mám ráda, takže tohohle si musím přečíst. :)
OdpovědětVymazatsupr supr, tak to tě určitě tahle nadchne O:-)
VymazatPřiznám se že japonskou knihu jsem asi doposud žádnou nečetla, ale popis této knihy zní moc zajímavě. :-) vše se má jednou zkusit
OdpovědětVymazattak doufám, že se zalíbí (:
Vymazat