pondělí 24. května 2021

Tahle země není pro starý - Cormac McCarthy

 

Myslím, že jakmile člověk jednou dospěje, tak už nebude šťastnější, než je. Jsou dobrý časy a jsou zlý časy, ale nakonec budeš vždycky stejně šťastnej, jako jsi byl předtím. Nebo nešťastnej. 

Tahle země není pro starý od Cormaca McCarthy. Člověk by si řekl, že to bude prostě klasický western - drogy, šerif, přestřelky. Moss objeví v poušti místo nepodařeného drogového obchodu, sebere prachy a mrtvoly a prostřílená auta nechává za sebou. Jenže ty prachy někomu budou chybět, a tak je mu v patách Chigurh, totální cvok, a aby toho nebylo málo, tak i starej šerif Bell. A jako jo, on to takový "moderní" western opravdu je. Ale je plný takových vlastně úplně obyčejných, ale zajímavých filozofických myšlenek, které tu knihu najednou posunují na úplně jiný level. A děje se to všechno hrozně lehce a spontánně, uprostřed všedně vypadajících dialogů, které ale stojí na hranici života a smrti. Tahle země není pro starý je kniha, kterou chcete mít v knihovně a za čas si ji přečíst znovu. Je tam toho mnoho co sledovat. Příběh, autorský styl, životní postoje... Fakt dobré, doporučuju všem!

sobota 22. května 2021

Čajovna u malajského medvěda - David Rubín

 

 

Čajovna u malajského medvěda je komiks z roku 2009. Jde o několik drobných příběhů postav, které navštěvují Sigfridovu čajovnu, a svěřují se mu se svým trápením. Hosté jsou obyčejní lidé, kteří přišli o svou životní lásku, ale také třeba superhrdinové, kteří si už neví rady se svým životem. Sigfrid svou čajovnu rád nazývá spíše "psycho-animickou poradnou". 

Musím přiznat, že mě u tohoto komiksu jednoduše nalákala obálka a "čajovna" v jeho názvu. Ale ty příběhy a grafické zpracování uvnitř mě pak vlastně docela zklamaly. Měla jsem úplně jiná očekávání. Zaprvé - ten komiks je černobílý, což je podle mě dost škoda a některé stránky byly kvůli tomu docela nepřehledné (navíc obálka je přece tak super barevná!). A za druhé - sakra! - jmenuje se to Čajovna u malajského medvěda! Proč tam ta čajovna tedy nehraje větší roli? 😀 To místo nebylo ani nijak hezky nakreslené, prostě to byl jen nějaký bar, za jehož pultem stál chlap se skleničkou v ruce. A občas řekl "Myslím, že by vám bodl čaj, co se vám stalo?"... Jednotlivé příběhy pak nebyly úplně špatné, ale nevím, nijak zvlášť se mě taky nedotkly. Asi byly moc krátké, jeden tak na 7 stran max... Nebo je to u komiksů normální? Nutno dodat, že je to můj úplně první komiks, takže nemám s čím porovnat 😀 Ovšem pokud je tu nějaký komiksový nadšenec, prosím, napište mi vaše tipy, mrknu na to! A abych tu taky něco vyzdvihla, líbilo se mi, že je to komiks určený pro dospělé. Ty osudy postav byly totiž často dost kruté a nemilosrdné, což mě dost překvapilo a na celém komiksu ve výsledku nejvíc zaujalo. 

pátek 14. května 2021

Ariel - Sylvia Plathová

 Mraky táhnou nad tvým tělem... 


K básnické sbírce Ariel od Sylvie Plathové jsem se dostala díky povinné četbě a jsem za to hrozně ráda! Poezii totiž upřímně moc nečtu, líbilo se mi jen několik málo básníků (ovšem když už se mi líbí, tak je to fakt něco 😄). Sylvie Plathová si mě získala nejen svou autobiografickou prózou Pod skleněným zvonem, ale poté i nádhernou sbírkou Ariel

Oproti tomu, když jsem četla Pod skleněným zvonem, na mě tato sbírka působila mnohem depresivněji. Častými tématy byly pokusy o sebevraždu, zklamání ze života a z lidí a jakási apatie, vyčerpání. A o to víc se vás to dotkne, když si uvědomíte, jaký Sylvia Plathová měla život a že jej nakonec také ukončila sebevraždou. Když se na to ale dívám čistě jako na básnickou sbírku, musím říct, že je to naprostá nádhera. Poetický jazyk, nepříliš složitý, ovšem citlivý a jemně metaforický. Motivy moře, mraků a skal vytvářejí nádherně melancholickou náladu. Zajímavostí také je, že Jan Zábrana tuto sbírku překládal téměř 20 let, protože po každé jedné básni si musel odpočinout, jinak by ho to úplně pohltilo. Doporučuju si přečíst, opravdu to stojí za to. 

pondělí 3. května 2021

Poslední aristokratka - Evžen Boček

 


Tak už jsem to četla i já 😄

Poslední aristokratka je humorná knižní série (snad už pětidílná?) od českého autora Evžena Bočka. Děj je vlastně dost jednoduchý - hrabě František Antonín Kostka z Kostky se svou rodinou žije v New Yorku, ale po pádu komunistického režimu se vrací zpátky do Čech na rodové sídlo Kostka. On, jeho americká manželka Vivien a dcera Marie (III.) se tak najednou ocitají na šlechtickém sídle. Právě dospívající Marie je vypravěčkou všech knih a onou poslední aristokratkou. Vtipně a ironicky popisuje jejich život na Kostce, který kromě nich obývají také zpátečnický kastelán Josef, hypochondrický zahradník pan Spock a kuchařka paní Tichá, která celé dny popíjí ořechovku a peče husy. Ehm... kdo by si to nechtěl přečíst? 😄

Já jsem zatím četla jen první dva díly a oba tedy byly skvělým zábavným odpočinkem! Evžen Boček má takový dost specifický sarkastický humor, který je ale zároveň i moc milý. Každá ta postava má své určité vlastnosti a návyky, které jsou hrozně vtipně pojaté, a jsem si jistá, že si najdete své oblíbence. Mě nejvíc baví kastelán Josef, který nesnáší návštěvníky zámku a schovává se v katakombách, aby se vyhnul prohlídkám... nebo vlastně jakýmkoliv povinnostem... 😃 

Poslední aristokratku určitě můžu doporučit, pobavíte se! Jen jedna malá kritická poznámka - doporučila bych číst ty díly ve větším časovém odstupu, protože co si budem... ten humor je přece jen víceméně stejný, založený na stejných principech, a tak mě osobně druhý díl třeba už tolik nepřekvapoval. Ale věřím, že za nějaký čas sáhnu po třetím díle a moc ráda si ho přečtu! 

čtvrtek 8. dubna 2021

Pod skleněným zvonem - Sylvia Plathová


Čím jste beznadějnější, tím dál od sebe vás chtějí schovat.

 Se jménem Sylvie Plathové se většině obvykle vybaví také Virginie Woolfová, téma sebevražd a depresí, melancholické básně a nešťastný autorčin osud. Nejznámější básnická sbírka Ariel tento úzkostný pocit vyvolat opravdu může, ale román Pod skleněným zvonem se podle mě depresivnímu naladění docela šikovně vyhýbá. Což mě samotnou překvapilo! Myslela jsem si, že mě toto čtení stáhne dolů do melancholie, ale nakonec to tak vůbec nebylo. Příběh, navíc umocněný tím, že je autobiografický, sice není veselý, ale na druhou stranu je popisovaný velmi střízlivě a místy až pěkně sarkasticky. Autorka popisuje dobu, kdy studovala jako výborná studentka na škole, ale kvůli svým psychickým potížím nakonec musela odejít do psychiatrické léčebny. 

Koho život Sylvie Plathové zajímá, tomu tento román o to více mohu doporučit. Myslím, že si tak v představách můžete vytvořit celkem věrohodný autorčin obraz. V této knize sdílí nejen své psychické potíže - deprese, myšlenky na sebevraždu, pocity nejistoty a nerozhodnosti - ale například také svůj pohled na muže nebo třeba na lékaře. 

A i kdybychom nebrali v potaz zájem o autobiografičnost, román samotný je přesto velmi zajímavý! Příběh mladé studentky, která nechce nic víc, než psát, ale nemůže. Příběh dívky, kterou mnoho lidí, zejména mužů, neskutečně zklame. Dívky, která s mrazivou odvahou a zvědavostí podává ruku smrti. 

středa 3. března 2021

K majáku - Virginie Woolfová


Jak mohl tenhle svět stvořit Bůh? ptala se. V duchu vždycky došla k závěru, že neexistuje řád, spravedlnost a rozum; ale utrpení, smrt a chudoba. Neexistuje zrada tak nízká, aby ji svět nedokázal spáchat, to věděla. Žádné štěstí netrvá, to věděla. Pletla s pevnou vyrovnaností, a aniž by si toho byla vědoma, tak napjala a zpevnila rysy své tváře navyklou vážností, že když přešel kolem její muž nemohl si nepovšimnout té vážnosti v jádře její krásy. Rozesmutňovalo ho to a její nedosažitelnost ho bolela, a jak prošel kolem, měl pocit, že ji nedokáže ochránit, a když dospěl k plotu, byl smutný. Nemohl udělat nic, čím by jí pomohl. 

K majáku je první knížka, kterou jsem od Virginie Woolfové četla a byla opravdu nádherná! Zároveň však tak neskutečně osamělá a smutná, že se musím nejdříve nadechnout, než si přečtu další její dílo.

Příběh je v podstatě nedějový. Je složen pouze z vnitřních monologů několika postav - paní Ramsayové, jejího manžela, dětí a známých. Zachycují jejich dojmy, myšlenky, skryté momenty lásky i úzkosti. Z pobřeží ostrova vzhlíží k světlu majáku, který je pro ně ale nedosažitelný. Tak, jak si jsou vzdáleni i oni sami v lidské podstatě osamělosti. 

 Není to lehké čtení, ale je krásné. Moc se mi líbily opakující se motivy moře, vody a květin, což podle mého i dokonale charakterizuje Virginii Woolfovou. Rozhodně to musela být velmi zajímavá osobnost. Jestli se s ní chcete seznámit, román K majáku je pro to skvělým začátkem.

pondělí 8. února 2021

Práce mezi knihami

Přátelé, chtěla bych využít naší knihomolské komunity a nasdílet si tipy na brigády 📚 jen ty knižní, samozřejmě 😌 

Určitě je mezi námi mnoho těch, kteří knížky nejen rádi čtou, ale také by v knižním prostředí rádi pracovali. Včetně mě 😄 Pokud tedy máte tip, jaký druh brigády se nabízí nebo dokonce už někde pracujete, podělte se, prosím, dolů do komentářů. Korektury, recenze, překlady, práce na prodejně nebo v nakladatelství... facebookové skupiny s nabídkami... o čemkoliv byste věděli, ať už by to byl jen tip na brigádu nebo i přímo konkrétní nabídka práce, veškerá inspirace se počítá! Klidně i soutěže, kam může člověk přihlásit svůj text...

Předem moc díky 🔆 a doufám, že to někomu také pomůže!