Vyšlapaná čára - Sara Baume

Nejhorší, co by se Vám jako umělkyni mohlo stát, je, že z toho budete neustále trochu nešťastná.

J. D. Salinger: „De Daumier-Smithovo modré období“

Sara Baume je irská autorka, která vystudovala výtvarné umění a tvůrčí psaní na Trinity College. Jejím prvním románem je Jasno, lepo, podstín, zhyna. Román to byl úspěšný a naše překladatelka Alice Hyrmanová McElveen za něj získala cenu Magnesia Litera. V roce 2017, přeložen 2018, vychází její druhý román, založený na autofikci, Vyšlapaná čára. Lehce depresivní, melancholický, každopádně nadmíru zajímavý!

Pětadvacetiletá výtvarnice Frankie si prochází tvůrčí a existenciální krizí. Jako umělkyně i jako člověk je na dně. Ale co teď? Frankie se rozhodne opustit svou garsonku, práci a přátele v Dublinu a přestěhuje se do domku po babičce, kde se jejího života dotkne nostalgie a vzpomínky. A ke každému vjemu jí na mysli vytane také nějaké umělecké dílo.

Díla s námětem hrabání a kopání, zkouším se: v roce 2007 nechal Urs Fischer vykopat podlahy Gavin Brownovy galerie v New Yorku, West Village. Vyvrtat, vykopat, vyhrabat, vyvézt. Nechal tam jenom suchou hlínu a rumiště, u vchoud vyvěsil varování, že výstava je smrtelně nebezpečná. Dílo má záhadný název: You (Ty). Kdo ale byl ten „ty“? Někdo, kdo z umělcova pohledu ohrozil jeho stabilitu nebo snad i život? Teď mi napadá, jestli to tajné poselství někdo pochopil? Teď mi napadá, jestli každé umělecké dílo zůstává nepochopitelné všem, kromě osoby, které je tajně určeno?

Knížka tak získává další a další rozměr, díky odkazům na známá i neznámá umělecká díla, která si hlavní hrdinka připomíná. Čtení není dynamické, není tu žádná velká, napínavá dějová linka – naopak je to plné popisu rozličných objektů a lidí, popisu z pohledu umělkyně, která vidí svět zase trochu jinak, a to se mi ohromně líbí! Frankie mě svým světem inspirovala a posunula. Přemýšlím, jak ji jen popsat… a v hlavě mi naskakuje slovo duch. Zdá se mi, že žije více v představách než ve svém „skutečném“ životě, jako by čekala, až se něco konečně stane. Nějaká náhoda nebo osud, který uvede věci do pohybu. Na to jsem vlastně při čtení čekala i já. Jenže život sám nás do pohybu nedá, to my musíme dát do pohybu jej. Všeho, čeho jsme plní, máme možnost sdílet i vně, jen se musíme rozhodnout. Musíme se rozhodnout… což může vyžadovat dost síly a času. Ale nakonec to přinese svobodu.