Jasno lepo podstín zhyna - Sara Baume

Román plný pocitů smutných, osamělých, vděčných. 

Jasno lepo podstín zhyna je první román irské autorky Sary Baume. Odehrává se během jednoho roku za koloběhu čtyř ročních období na irském venkově. Hlavní postavou je sedmapadesátiletý Ray, který je ve vesnici známý jako osamělý podivín. Žije sám ve velikém domě po otci. Matku nikdy nepoznal, otec mu zakazoval chodit do školy a vídat se s ostatními dětmi a sám byl celé dny v práci. O Raye se chvíli starala jen jejich sousedka, která ho naučila číst. A tak z Raye opravdu vyrostl podivín, který se bojí lidí, ke kterým by se sice rád přiblížil, ale neví jak. Navíc má pocit, že se ho jen všichni straní a i sám sobě si přijde odpudivý. 

Bývala doba, kdy jsem měl vlasy černé jako havran a v určitém světle z určitého úhlu mi v nich hrály záblesky elektrické modři, teď v nich mám šedivé cákance jako opelichaná kavka. Nosím je zapletené do copu, který mi splývá po těch nahrbených balvaních zádech, a občas mi napadá, že kdybych měl lidi, se kterými se scházíme na kus řeči, tak by mi asi přezdívali NÁČELNÍK. Jenže já žádné svoje lidi nemám. Stejně jsem úplně sám, jako ty. 

Rayova osamělost ale končí ve chvíli, kdy si domů z útulku přivede zmrzačeného psa Jednooka, ze kterého se stane brzy jeho věrný přítel. Celý román je potom vyprávěn z pohledu Raye, který promlouvá ke svému psovi, a my zjišťujeme, že to dříve týrané zvíře se vlastně od hlavního hrdiny příliš neliší. Oba mají svou minulost, oba jen touží, aby je měl někdo rád, oba jsou na cestě. Ray si má konečně s kým povídat, a tak se postupně Jednookovi svěřuje s celým svým životem. 

Najdeš si mě jednou v úterý, v ten den, kdy jezdím do města. Jsi přilepený samolepkou na vnitřní straně výlohy bazaru. Obrázek tvé poničené tváře a pod ním výzva, že se hledá hodný, trpělivý a soucitný majitel, který nemá jiná zvířata ani děti mladší čtyř let.

Tento román je inspirovaný autorčiným vlastním psem Winkem a v motivech sociální vyloučenosti  osamělosti je i částečně autobiografický. Co je důležité zmínit, je ta jeho neuvěřitelná poetičnost. Autorka studovala výtvarnou akademii a tvůrčí psaní a je vidět, že příběh napsal člověk, který kolem sebe dokáže vidět obrazy. Příběh je převážně popisný, tudíž lehce statický, ale ten jazyk! Neobvyklé výrazy a slovní spojení, jako by člověk četl volnou báseň. V českém překladu tomu vděčíme Alici Hyrmanové McElveen, která poté přeložila i autorčinu druhou knihu Vyšlapaná čára. Obě knihy jsou opravdu povedená a jedinečná díla. Přečtěte si je.