Nedávno jsem dostala chuť na takovou tu klasickou severskou detektivku, kde na pozadí drsné krajiny pobíhá sériový vrah a vyšetřovatel, obvykle alkoholik, se ho na pokraji svých sil (a suspendace) snaží vypátrat stůj co stůj. Tak jsem prošla všechny bestsellery a nakonec vybrala V lese visí anděl od norského autora Samuela Bjørka.
Kniha vyšla v roce 2013 a má už dva další díly, Sova a Clona. Ve všech máme dva hlavní vyšetřovatele, Holgera Muncha, který se už chystá do důchodu, a Miu Krugerovou, která je naopak spíše na začátku své detektivní kariéry. Z těchto parťáků je mimochodem tím alkoholikem Mia. Před lety totiž ztratila své dvojče Sigrid a stále se s tím ještě nedokáže vyrovnat. Už se za Sigrid dokonce chtěla sama vydat, ale zdržel ji tu nový případ - v lese se našla těla šestiletých holčiček pověšených na stromě jako andělé. A protože vše napovídá tomu, že jich bude víc, rozhodne se před svým odchodem ještě tento jeden případ s Holgerem vyřešit.
Takhle, nebylo to špatné... ale další knížky této série už asi číst nebudu. Zápletka byla zajímavá a i postavy vyšetřovatelů docela dobře představitelné. Často se sice střídal pohled vypravěče, takže se člověk do těch hlavních postav nedokázal tolik vžít, ale co mi skutečně vadilo bylo spíš to množství postav! Objevilo se jich tam neskutečně moc a všechny byly představeny svým celým jménem, i když to byly postavy úplně nedůležité. Stejně tak se v příběhu objevilo hrozně moc indicií, které s případem v podstatě nesouvisely. Člověka to akorát mátlo a nevěděl, koho a co si musí zapamatovat. Mimochodem, dočetla jsem to včera a už dnes mám problém nějak přehledně shrnout, jak to vlastně celé dopadlo. To množství nedůležitých informací a vedlejších linií bylo dost na škodu! Spousta motivů byla nedotažených. A konečné rozuzlení děje? Vypadalo to na tak propracovaný příběh a nakonec to bylo tak předimenzované, že bylo těžké tomu všemu vůbec uvěřit (pokud se vám teda podaří si to vůbec správně propojit, protože to moc nedávalo smysl).
Abych ale zmínila i nějaká ta pozitiva... Silnou stránkou bylo určitě napětí, kterého autor docílil kratšími kapitolami a obrovsky dynamickým dějem. Tam snad nebyla jediná delší popisná pasáž. Neustále byli všichni v pohybu, v každé kapitole se děj posouval a čtivost zajistilo i množství dialogů. Označení "bestseller" tedy chápu v tom smyslu, že to člověk přečte za pár večerů a během toho čtení bude plný očekávání a napětí. Celkově mě ale zklamal ten zbytečný chaos okolo a celkem nesmyslné odhalení na závěr.
A vy, kdo jste to četli (i nečetli), co na to říkáte? 💬
Někdy má člověk od knihy velká očekávání a o to víc je po dočtení zklamaný... Já knihu nečetla a vzhledem k tomu, že to není žánr, kterých bych nějak často vyhledávala, s největší pravděpodobností se do knihy nepustím. :)
OdpovědětVymazatTak to já právě miluju to velké množství postav. Tím se vyznačuje poměrně hodně severských detektivek a thrillerů :D To je prostě moje |:D
OdpovědětVymazathmm zajímavý, pro mě je to moc chaotické :D
VymazatTy jo, já vůbec netušila, že je to série. Myslela jsem si, že Clona je samostatná. :D Ale jsem ráda, že už to vím. :) Určitě knihu mám v plánu si přečíst, a po tvé recenzi k ní nebudu mít moc velká očekávání. :)
OdpovědětVymazatasi se to dá číst i samostatně, je to taková ta "série" se stejnými vyšetřovateli :) jako měl třeba Nesbo Harryho
VymazatWow, to vypadá dobře :-)
OdpovědětVymazat