Einar Kárason - Ptáci bouře

Příběh o střetu skupiny islandských rybářů s neúprosnou přírodou

Ptáci bouře vypráví příběh inspirovaný skutečnou událostí z roku 1959, příběh islandských rybářů, které uprostřed lovišť daleko od pevniny stihla krutá bouře. 

Islandský autor! V knihkupectví se mi rozzářily oči a volba byla jasná. A nebyla to další severská detektivka, ale příběh přímo od moře, yes! Tak jsem to před chvílí dočetla... a jsem bohužel zklamaná 😑 

Obálka nádherná, námět zajímavý, začátek parádní... A po pár dalších stranách si říkám oukej, nemá to kapitoly, nevadí. A pak si říkám oukej, er-forma a jakýsi vševědoucí vypravěč, pohoda. A pak se tam objevila (pravděpodobně) hlavní postava, pár neoznačených dialogů, zničehonic části v ich-formě a samotná dějová linka začala skákat všemi směry. A to už jsem si říkala what the f… 

Většina děje se odehrává za několikadenní bouře na palubě rybářské lodi. Dovídáme se, že je zde několik námořníků, více je popsaný pouze jakýsi hromotluk a ona "hlavní" postava, mladý kluk Lárus. O hromotlukovi se dovíme akorát to, že je to fakt silák, ale taky alkáč, a proto ho opustila žena. Fajn, ale proč? Vždyť se tam s tím pak už vůbec nepracuje! A o Lárusovi víme to, že jeho matka měla zlou předtuchu, ale on stejně na lov vyjel a od prvního dne má mořskou nemoc. To je tak k postavám vše. 

Pak tu máme dějovou linku, a to mi teda nesedlo nejvíc. Samotné popisy odsekávání ledu z lodi, příkazy kapitána a několikametrové vlny - skvělý! To mě bavilo, tvrdá nekonečná práce islandských rybářů... Ale pak se do toho celkem nelogicky začaly motat části o Lárusovi a jeho rodině, o minulosti hromotluka, o tom, jak v podpalubí kuchaři připravují guláš na posilnění - což je docela matoucí, když posádka bojuje o vlastní život a v druhém odstavci, jako by se nic nedělo, si jdou do podpalubí na kafe… 

A aby toho nebylo málo, tak ještě zkritizuju jazyk 😀 protože když si kapitán musí jít něco "zblajznout"...

Na to, jak drsný a slibný byl námět, zklamalo mě zpracování. Žádné napětí, doufání v záchranu nebo obavy z potopení, alespoň nějaké vcítění se do postav... Shrnula bych to asi tak, že autor knížku poskládal tak, jak ho to zrovna napadlo, a už si to po sobě nepřečetl nebo nevim 😀 Za mě zmatený a povrchní. Vyzdvihuju pouze části detailně popisující konkrétní práci posádky na palubě. Asi od Einara Kárasona budu muset zkusit něco jiného 😌