HLAD - Knut Hamsun

Bylo to v době, kdy jsem chodil hladový po Kristianii, tom podivném městě, které nikdo neopustí, dokud jím není poznamenán... 

Knut Hamsun byl norský spisovatel, který v roce 1920 získal Nobelovu cenu za literaturu. Dílo Hlad napsal v roce 1890 a inspirované bylo jeho vlastním těžkým obdobím začínajícího spisovatele v Kristianii (Oslu). Svou podobou vnitřního monologu z hloubky lidské psyché nám může připomenout díla Dostojevského nebo třeba současného (také norského) spisovatele Karla Ove Knausgårda.  

Román je o začínajícím spisovateli, kterému se ještě moc nedaří, a tak se celé dny ztracený a hladový potácí ulicemi Kristianie. Usilovně hledá múzu, která by mu pomohla napsat další článek do novin, za který by dostal peníze, ale začarovaný kruh tvoří ten fakt, že bez peněz nemá kde bydlet, nemá co jíst a to mu ztěžuje celé psaní, za které by si na život mohl vydělat. Zoufalý literát se potkává v ulicích města se spoustou lidí - se strážníkem, obchodníkem, s krásnou ženou - a přestože se k němu chovají velmi slušně, on už je tak poblázněný, že sám se k nim chová jako šílenec... Je to až taková strašná existenciální tíseň, rozklad, balancování na hranici žití. A to vše vidíme přímo z hlavy člověka, který tím trpí. 

A myšlenky se mi zase nezadržitelně vydaly na bludné cesty. Byl jsem si stále vědom, že mluvím neosuvisle a nepronesl jsem  jediné slovo, které bych neslyšel a nerozuměl mu. Sám sobě jsem říkal: Už zase mluvíš nesouvisle! Ale nemohl jsem si pomoct. Bylo to jako ležet bdělý a přitom mluvit ze spánku. Kamsi jsem plul a nekladl jsem tomu odpor.

Skvělé dílo, skvělé. Mimochodem ta nádherná obálka je obrazem Edvarda Muncha 🎨