Pod skleněným zvonem - Sylvia Plathová

Čím jste beznadějnější, tím dál od sebe vás chtějí schovat.

 Se jménem Sylvie Plathové se většině obvykle vybaví také Virginie Woolfová, téma sebevražd a depresí, melancholické básně a nešťastný autorčin osud. Nejznámější básnická sbírka Ariel tento úzkostný pocit vyvolat opravdu může, ale román Pod skleněným zvonem se podle mě depresivnímu naladění docela šikovně vyhýbá. Což mě samotnou překvapilo! Myslela jsem si, že mě toto čtení stáhne dolů do melancholie, ale nakonec to tak vůbec nebylo. Příběh, navíc umocněný tím, že je autobiografický, sice není veselý, ale na druhou stranu je popisovaný velmi střízlivě a místy až pěkně sarkasticky. Autorka popisuje dobu, kdy studovala jako výborná studentka na škole, ale kvůli svým psychickým potížím nakonec musela odejít do psychiatrické léčebny. 

Koho život Sylvie Plathové zajímá, tomu tento román o to více mohu doporučit. Myslím, že si tak v představách můžete vytvořit celkem věrohodný autorčin obraz. V této knize sdílí nejen své psychické potíže - deprese, myšlenky na sebevraždu, pocity nejistoty a nerozhodnosti - ale například také svůj pohled na muže nebo třeba na lékaře. 

A i kdybychom nebrali v potaz zájem o autobiografičnost, román samotný je přesto velmi zajímavý! Příběh mladé studentky, která nechce nic víc, než psát, ale nemůže. Příběh dívky, kterou mnoho lidí, zejména mužů, neskutečně zklame. Dívky, která s mrazivou odvahou a zvědavostí podává ruku smrti.