Ariel - Sylvia Plathová

 Mraky táhnou nad tvým tělem... 

K básnické sbírce Ariel od Sylvie Plathové jsem se dostala díky povinné četbě a jsem za to hrozně ráda! Poezii totiž upřímně moc nečtu, líbilo se mi jen několik málo básníků (ovšem když už se mi líbí, tak je to fakt něco 😄). Sylvie Plathová si mě získala nejen svou autobiografickou prózou Pod skleněným zvonem, ale poté i nádhernou sbírkou Ariel. 

Oproti tomu, když jsem četla Pod skleněným zvonem, na mě tato sbírka působila mnohem depresivněji. Častými tématy byly pokusy o sebevraždu, zklamání ze života a z lidí a jakási apatie, vyčerpání. A o to víc se vás to dotkne, když si uvědomíte, jaký Sylvia Plathová měla život a že jej nakonec také ukončila sebevraždou. Když se na to ale dívám čistě jako na básnickou sbírku, musím říct, že je to naprostá nádhera. Poetický jazyk, nepříliš složitý, ovšem citlivý a jemně metaforický. Motivy moře, mraků a skal vytvářejí nádherně melancholickou náladu. Zajímavostí také je, že Jan Zábrana tuto sbírku překládal téměř 20 let, protože po každé jedné básni si musel odpočinout, jinak by ho to úplně pohltilo. Doporučuju si přečíst, opravdu to stojí za to.